Philippus I. Arabs (244–249), Antoninián, 248 Řím

Popis

Philippus I. Arabs, jak ho pojmenovala pozdější tradice podle jeho původu z arabské provincie Syria, se ocitl na vrcholu moci za okolností typických pro bouřlivé třetí století — svého předchůdce Gordiana III. nechal za nejasných okolností odstranit a sám se prohlásil císařem. Pocházel z rodiny místního hodnostáře z oblasti dnešní Jordánie, což z něj činilo jednoho z prvních císařů, kteří nevzešli z tradičního italského ani provinciálního latinského prostředí. Přesto se rychle přizpůsobil římským zvyklostem a snažil se legitimizovat svou vládu všemi dostupnými prostředky. Jeho vláda spadá do období, které historici označují jako krizi třetího století — dobu, kdy se říše zmítala pod náporem vnějších nepřátel, vnitřních uzurpací a hospodářského vyčerpání. Philippus uzavřel mír s Persií, byť za cenu, která mnohým Římanům připadala ponižující, a soustředil se na stabilizaci dunajské hranice ohrožované germánskými a karpatskými kmeny. Rok 248 přinesl mimořádnou příležitost k posílení jeho prestiže — Řím slavil tisíc let od svého legendárního založení a Philippus tuto událost využil k okázalým slavnostem, hrám a demonstraci kontinuity římské moci. Tisícileté výročí bylo pro propagandu jeho vlády klíčovým momentem. Přes veškerou snahu o reprezentaci a stabilitu se Philippovi nepodařilo překonat strukturální slabiny, jež sužovaly říši. Vzpoury vojska na různých frontách ho nakonec dostihly a v bitvě u Verony padl, pravděpodobně roku 249, poražen svým vlastním vojevůdcem Deciem. Přesto zůstává v dějinách jako panovník spojený s jedním z nejvýznamnějších symbolických momentů antického Říma — oslavou jeho tisícileté existence v době, kdy se zdálo, že věčné město ještě stojí pevně uprostřed rozbouřeného světa. Motiv: Averz: Poprsí císaře doprava, oděné v plášti a pancíři, s paprsčitou korunou. Opis zní „IMP PHILIPPVS AVG". Reverz: V poli stojí antilopa (nebo kozel) kráčející doleva. Opis zní „SAECVLARES AVGG", v exergu číslovka „VI". Jde o typ pamětní emise k miléniu Říma (RIC IV 21).